Při dokončování mých bakalářských studií chemického inženýrství ve Španělsku bylo složení studentů z více než 60 % tvořeno ženami. Následně na mém magisterském programu na materiálním inženýrství, které jsem absolvovala střídavě ve Španělsku a Švédsku, toto procento zastoupení žen kleslo o více než 50 %. Když jsem pak dokončovala svá Ph.D. studia v Praze, podíl žen mezi studenty oboru anorganických technologií byl pouhých 30 %.

Z mého úhlu pohledu je chemie oborem, který má už nyní nezanedbatelné zastoupení žen ve svých řadách. Avšak mé ženské kolegyně z jiných vědeckých oborů, jako jsou například fyzika, matematika nebo informatika, se mohou důvodně považovat za ohrožený druh. Jaký je důvod pro tak nízké zastoupení žen v těchto vědách?

Tyto trendy jsou typické pro všechny vědecké a technické obory v akademickém prostředí i na celém světě. Například zde v České republice zastupují ženy 60 % všech studentů magisterských oborů, ale už jen 41 % doktorandů s titulem Ph.D., 27 % výzkumnic a pouhých 16 % profesorek. Co se týče zaměstnanců na plný úvazek, ženské vědkyně jsou zastoupeny pouhými 12 % v oborech technologie a inženýrství a 23 % v přírodních vědách.

Genderové předsudky v přírodovědných oborech jsou trvalým a všudypřítomným fenoménem. To je také důvod, proč UNO vyhlásilo v roce 2015 právě 11. únor za mezinárodní den žen a dívek ve vědě. Tento den má podporovat rovnoprávný přístup, účast ve vědě pro všechny ženy a dívky a má také stimulovat společnost, aby se zabývala problémy, jako je například nedostatek ženských vzorů ve vědě, přetrvávající stereotypy a obtíže, kterým mnoho žen čelí při snaze získat vyšší vzdělání a dosáhnout tak silnější pozice ve svém oboru.

Naštěstí se v České republice najde několik neziskových organizací, které se zabývají potlačováním těchto problémů a které dělají dobré jméno hnutí #WomenInScience. Jednou z takovýchto organizací je nezisková společnost Gender a věda. Jejich hlavním cílem je zvyšovat povědomí o genderových otázkách ve vědě a sledování ženských výzkumnic na jejich cestě za rozvojem kariéry na akademické půdě. K tomu vyvíjejí celou řadu dalších aktivit, jako jsou například iniciativy a mentoring pro mladé výzkumnice nebo cena Milady Paulové, která se uděluje ženám za vědecké úspěchy, které tak mohou být vzorem pro další generace dívek a žen.

Za zmínku stojí také organizace Czechitas, která si dala za cíl zvyšovat různorodost ve světě IT a buduje tak vyšší úroveň digitální gramotnosti mezi ženami a mladší generací. Organizují mimoškolní aktivity, workshopy, letní tábory a další činnosti určené pro děvčata i chlapce ve věku 8 až 18 let. Během těchto aktivit jsou děti seznamovány zábavnou formou s moderními technologiemi a mají také možnost zdokonalovat se v logickém myšlení.  V Czechitas jsou si také vědomi genderové nerovnováhy v IT, kterou se snaží snižovat pořádáním workshopů pro mladší i starší ženy.

Jak sami vidíte, pro zviditelnění žen ve vědeckých oborech toho lze udělat spoustu. Díky tomu pak nepřijdeme o mnoho talentů jen kvůli lpění na starých a dávno překonaných stereotypech. Podle mého názoru je pro ženy, které se snaží získat vyšší akademické vzdělání, nejtěžší získat stabilní zaměstnání po dosažení titulu Ph.D., což je chvíle, která se vyznačuje vysokou nestabilitou a fluktuací. V tomto období ženy vědecké obory také nejčastěji opouštějí. Lepší financování vědních oborů, aby mohli přijímat do svého výzkumu více pracovníků a navýšit tak počet ženských pracovníků ve vědních oborech, by ve výsledku mělo nemalý přínos pro celou společnost.